Poslední fotky z Thajska

Thajci svého krále opravdu milují. Lásku dávají najevo nejen tak, že si spontánně vylepují jeho fotografie doma, v obchodech, v autobusech a dalších všemožných místech. Nejpopulárnějším oblečením, které má na sobě asi polovina Thajců, jsou žlutá trička s královským emblémem. První fotka s jejich bohatou nabídkou je z Tesca, reklama na druhé fotce láká k nákupu v jednom z fancy nákupních domů v Bangkoku. Ze stejného místa je i zimní aranžmá. Nutno podotknout, že fotka je pořízena na konci listopadu, tedy v období v Thajsku nejchladnějším, kdy venkovní teplota je o půlnoci asi 28°C. Žába byla naším pravidelným návštěvníkem v koupelně bungalovu.

Ayutthaya













Ko Samet

Thajská eskapáda. Třetí část.

Ayutthaya

Do 18. století hlavní město. A nádhera. Jeden tuk-tukář se vytasil s notýskem a nalistoval stránku, kde bylo česky: „Emet byl velmi hodný a spolehlivý, ukázal nám samá pěkná místa, bez jakýchkoliv problémů. Vřele doporučujeme. Petr a Janička, Frýdek-Místek.“

Ko Samet

Ostrov Samet dělí od Bangkoku asi 4 hodiny cesty busem a půl hodiny cesty lodí. Z průvodce jsme zjistili, které pláže jsou na ostrově pěkné a které jsou ty, kde si můžeme dovolit bydlet. Protože celý ostrov není vůbec dlouhý, rozhodli jsme se jít od jedné pláže k druhé až najdeme nejlepší poměr cena/liduprázdno. Z hlavní cesty jsme to vzali okamžitě k pobřeží, prošli kolem škaredých drahých bungalovů, luxusního střediska pro německé peněženky a když se kolem moře už dále jít nedalo, přešli jsme pár desítek metrů vnitrozemím na druhou stranu na dlouhou pláž, která byla krásná, ale trochu přelidněná.

Trochu ztraceni, usmlouvali jsme cenu za bungalov a chtěli se podívat ještě jinam. Ukázali jsme ženské na recepci mapu a ona nás poslala zpátky směrem, ze kterého jsme zrovna přišli. Teď jsme byli ztraceni ještě víc a nakonec je to můj blog, tak si to můžu napsat:) já jsem tvrdil, že nám ta ženská kecá a že jsme právě byli na pláži, ke které jsme si mysleli, že se právě teď prodíráme houští.

Ale co naplat, šli jsme směrem, kterým nás ženská poslala, po pobřeží, mezi mravenci (uznávám, byl jsem to já, kdo řval, že mu lezou po noze termiti- ale fakt velcí!:) a vůbec nešli setřást, naštěstí byli jen 4:) ) později po šikmých skalách, s baťohy, v 50°C, já s opalovacím krémem v jedné ruce a flaškou vody v druhé, prostě paráda. Po nějaké době jsme konečně za skalami uviděli krásnou dlouhou pláž, jen na ní zase bylo trochu moc lidí. Ještě asi 200 metrů po skalách a zpocení jsme došli až k prvním bungalovům na okraji pláže. Říkám si, že se mi tohle místo líbí trochu víc, než to předtím, Naty se víc líbilo tamto. Ptám se recepční, za kolik mají bungalov, ale něco tady nehraje. Nastává chvíle nechápavého mlčení. Recepční je celá nesvá a vůbec neví co odpovědět. Je to totiž stejná recepční, která nás snad před hodinou poslala na špatnou stranu a díky které jsme si jen zbytečně obešli opuštěný výběžek ostrova.

Po dalších dvou třech hodinkách putování dále po ostrově a plážích jsme se vrátili opět na tohle místo a konečně se ubytovali za velkého zájmu místních, kteří ještě takové blázny neviděli. Tak začaly 3 dny nicnedělání na ostrově, zhruba 5000 leteckých mil od Česka. Jdu se poprvé vykoupat a v moři postávají pán s paní, jinak nikde nikdo, no ano, byli to Češi. Ale celkem milí.

Třetího dne jsme si půjčili motorku abychom se podívali taky na druhý konec ostrova a dost nás překvapilo, že nám dávají poloterénního skútra s poloautomatickou převodovkou, protože jsme se prostě chtěli jen dopravit na jinou pláž, žádnou divokou jízdu jsme neplánovali. Naplánovali, ale zažili, co vypadalo na mapě jako asfaltka, bylo nesjízdné snad i pro tank a 5 kilometrů na jih jsme jeli přes hodinu. Tedy já jsem jel, Naty musela kopce chudinka vyšlápnout, protože to s námi dvěmi prostě nevyjelo, často jsme šli vedle motorky oba. Jako ne že bych se nebál, občas to ve výmolech slušně házelo, ale zato jsme se díky tomu podívali na jednu nádhernou liduprázdnou pláž, takže to celkem stálo zato.

Bye

Ještě před ranní tříhodinovou cestou na letiště a ještě předtím, než se nám v duchu všech předchozích blamáží v pokoji rozpadla postel, vrátili jsme se na poslední večer znovu do Bangkoku, abychom se podívali do uliček červených luceren. Já jsem si to představoval o dost jinak. Především jsem si myslel, že holky v těch klubech budou pěkné. Tak to nebyly. A pak mě dostalo, že kolem nás pobíhali pořád naháněči do klubů a máchali nám před nosem nabídkou vyvedenou na způsob jídelního lístku. A víc na tom zajímavého nebylo, nebo to sem nejde napsat..

Falešné Vánoce

Pro konzumní Taiwance jsou Vánoce jako dělané. Přestože nemají páru, o čem to je, jde o skvělou příležitost nakoupit další hromady kýče a vyzdobit jimi, co se jen dá. V obchodech vyhrávají americké koledy v nejperverznějších konzumních provedeních. A nechybějí ani falešní sobi.

Video z trhu na kolejích
V lepší kvalitě a formátu se mi to sem dát nepovedlo. Když nakloníte hlavu doleva a pořádně zaostříte, uvidíte pohled z jedoucího vlaku na prodavače, kteří se nemohou dočkat, až vlak přejede a znovu si rozloží stánky na koleje (viz předchozí fotky). Kam se hrabou České dráhy s projekty Živá nádraží. V thajském Samut Songkram vznikla u nádraží nákupní zóna a ani na to nebylo potřeba žádných rekonstrukcí:)

Fotky k předchozímu příspěvku

Dopravní prostředky










Plovoucí trhy
















Trh na kolejích







Účastníci zájezdu

Thajská eskapáda. Druhá část.

Závislost

Hned první dopoledne si kupujeme nejlepší Ananas (s velkým A), který jsme zatím jedli a je to první krůček k naší pozdější závislosti, které v nejtěžších chvílích padne za oběť několik kusů denně. Taky bez ovoce durian chytáme lehký třes. Na durian se můžete podívat tady. (najeďte na 12. minutu). Když vám spadne na hlavu, může vás zabít. A vzpomenete si, jak se teď, asi ne náhodou, jmenoval tajfun na Filipínách? Ano, Durian.

Foto: Žádné falešné soby, ale opravdový durian prodává tahle paní

Dvanácterák

Když tradiční masáž, tak v nejlepší thajské škole. Není nejlevnější, ale asi nabízejí něco navíc. Taky že jo, masér mi kolem pasu uvazuje tradiční kraťasy 12 prsty. Masáž opravdu stála zato a s bezduchým ohmatáváním, které jsme o týden později podstoupili přímo na pláži, neměla naštěstí nic společného.

Not spicy

Když si kupujeme na trhu oběd, máme lehkou obavu, že se posereme, ale zase se utěšujem, že jsme z Taiwanu zvyklí. Dobrý oběd se dá pořídit už za 20Kč, nesmíte se ale bát bakterií ani nalíčené thajkonautky s chlupatými mužnými lýtky. My jsme se nebáli a jedli výhradně na ulici. Jen jednou jsme oba hned po jídle vystartovali. Naštěstí jen do obchodu pro pivo, protože jídlo bylo neskutečně ostré. Neskutečně. Ale opravdu neskutečně, přitom prodavačka tvrdila:“Not spicy“. A jak se pak nasmála cizincům, co nic nevydrží, zatímco my se váleli v křečích.

Imunizovaní jsme zřejmě důkladně. Poslední den jsme přežili i maso zkažené chuti a že bychom si neměli dávat na ulici led, jsme si řekli s poledním douškem velkého kelímku ledové tříště. Jinak thajská kuchyně je vynikající, a to jsme ani nestihli vyzkoušet smažené broučky.

Tuk tuk

Dopravou všeho druhu jsme strávili fakt hodně času, ale v Thajsku je každá cesta zážitek. Tuk tuk je zhruba to, čemu se v Indii říká rikša a jejich řidiči nahánějí cizince jako splašení. Jsou vážně otravní a nesmíte jim příliš věřit. Ale i tady se najde poctivec...

Při hledání autobusu na nás pokřikoval řidič tuk-tuku, že nás vezme kamkoliv za 20B. Kamkoliv? OK, tedy na autobusák přes půl města. Řidič k našemu překvapení souhlasí, ale musí se s námi stavit na 10 min. do nového obchoďáku, kde dostane za naši návštěvu poukázku na benzín. Moc mu nevěříme, ale zase proč to nezkusit, kočičí zlato za 60 000 nám neprodají, když ty prachy ani nemáme. Za 5 minut se nám v hustém provozu podaří pouze obkroužit velký park, na jehož opačném konci jsme nastoupili. Ale náš řidič už zastavuje u kraje a vypíná motor. Moc se omlouvá, že nás na autobusák dovézt nemůže, protože v tak hustém provozu to za 20B prostě nejde. Ale támhle prý je zastávka autobusu, který nás tam doveze. Byla to zastávka, kterou jsme předtím hledali.

Plovoucí trh

Trhy začínají v 7 ráno a nejzajímavější byla cesta k nim po nábřeží kanálu. Děti se zrovna vypravují do školy, ženy perou venku prádlo a na trh se v úzkých loďkách sjíždějí ženy v tradičních kloboucích. Škoda, že zboží prodávají za ceny z hluboké turistické přítomnosti. Nejzajímavější, co jsme tady požili, byla Pepsi Cola v lahvi. Chutnala jako Tesco cola, protože láhev originální náplň už dlouho neviděla. A ve vodě jsme zahlédli, slovy Naty, kobru! Byla to velká ještěrka, ale tím si přece nemusíme ten krásný šok kazit.

Trhy na kolejích

Město Samut Songkram. Trh na kolejích. Každou půlhodinu stánky sbalí a hned po projetí vlaku rozloží zpátky. Železnice vede do Bangkoku , ale přes jednu z řek není most, takže v půlce cesty přejedete řeku přívozem a za řekou znovu nastoupíte do vlaku.

Fotky k předchozímu příspěvku

Všechny fotky jsou z Bangkoku z komplexu bývalého královského města. Jak vidíte, třpytí se to, až oči přecházejí. Jen vysvětlení k některým fotkám:
Vlevo je velký ležící Buddha. Tomu patří i obrovská hlava a nohy na jiných dvou fotkách (konečně někdo, kdo má větší nohy než já).
Basketbalový koš a děti v uniformách patří k místní škole, která je přímo mezi chrámy. Na dlažbě u chrámu s Buddhou jsme taky viděli, jak paní myje dítě hadicí. Přidal bych ještě svou fotku se slunečníčkem, ale to se mi zas všechny fotky rozházejí, tak raději ještě chvíli vydržte:)

Thajská eskapáda. První část.

Letušky

„Porušením zákazu kouření pácháte trestný čin podle holandského práva,“ píšou na toaletách KLM. Že by to snad mohlo být podle jiného práva, vás při pohledu na palubní personál ani nenapadne. Po debatě na letišti o představě ideální letušky nám tady ukázali zcela jinou perspektivu. Ani štíhlé, ani mladé, zato usměvavé milé blonďaté selky, kterým chybí už jen tulipán ve vlasech, vědro s jogurtem v ruce, nápis Hollandia nad hlavou a větrný mlýn za zády. Do jihovýchodní Asie nás vrací ve 23:30 minutu po přistání hlášení posádky: venkovní teplota je 29°C.

Letiště

Suwarnabumi International Airport je největší asijské letiště, otevřené asi před 2 měsíci. Podle oficiálních údajů má jen samá nej, včetně nejvyšší řídící věže na světě. Podle mě je na něm zajímavá jedině napůl plátěná střecha, podle většiny ostatních na něm není zajímavé ani to.

Thajci, Thajky, Thajkonauti

Prvním dojmem Thajsko nezklamalo. V 1.00 v centru Bangkoku na ulici Kao San, kde nocuje většina cizinců, nás kromě šíleného horka čekal pohled na množství opilých cizinců zavěšených do thajských dívek. Některé z nich měly nápadně velké nohy. Kolik toho je potřeba vypít, aby vám nevadilo, že má holka ohryzek?

O pár dní později nás dostalo, když jsme viděli v metru silně namalovanou paní. Výrazná rtěnka, oční stíny, řasenka, make-up. To by bylo ještě ok, kdyby s ní ale necestoval stejně namalovaný asi osmiletý syn. S třpytkami ve vlasech vypadal ještě oslnivěji než jeho matka a my jsme nevěděli, jestli maminka jenom moc chtěla holčičku, nebo má chlapeček staršího bratra, kterému se chce podobat.

Thajky a Thajci jsou určitě hezčí, než Číňani a mají velmi bílé zuby. Pořád se usmívají a vypadají, že jsou ještě jakoby nezkažení civilizací a penězi. Mají oči, ve kterých je patrná opravdová radost ze života, ať už je, jaký je. Jenom z očí Thajek, které doprovázejí cizince, je velmi zřejmé, že štěstí ještě v životě nenašly.

Samozřejmě se najde i dost Thajců, kteří už poznali sílu peněz. A to si musíte pamatovat vždycky, když se ptáte na cestu, nebo vám někdo radí, třebaže jste se neptali. V žádném případě nikomu nevěřte, že jsou dnes Buddhovy narozeniny, takže památka, kam se chystáte, je zavřená, ale zato vás tenhle podnikavec může vzít na prohlídku daleko lepších míst. Za patřičný obnos.

Nazdar bazaar

První den začal jako všechny ostatní potom. Zatímco Naty, už sbalená, poposedává nervózně na posteli, chvátám ze všech sil, abychom stihli tak do patnácti minut vyrazit.

Čeká nás královský palác se smaragdovým Buddhou a ještě předtím lekce smlouvání, kterou nechtěně udělíme místnímu prodejci slunečních brýlí.

Jak jsme rychle zjistili, smlouvá se o všechno a cenu srazíte obvykle na polovinu, možná níže. Tak jsem si proti neskutečnému slunečnímu žáru za 250Bathů (cca 170 Kč) z původních 500B pořídil hezký tradiční slunečníček z papíru a dřeva, který jsem už druhý den zapomněl na sedadle autobusu. Chyběly už jen sluneční brýle, tak jsme smlouvali:

První cena 150. Navrhujeme 70:) a prodavač říká OK, ovšem jen do chvíle, než zjistil, že nemyslíme 170 (Jak blbí myslel, že jsme, nevíme. Spíše si už ale nepamatoval, na kolik první cenu nastřelil). Ve dvou s Naty vytváříme trochu nechtěně hrozný zmatek, kdy padá jedna cifra za druhou a každý mluvíme o něčem jiném. Říkám 110 a prodavač, který myslel, že kýve na 150, říká OK. Dávám mu 110 a brání se, ale pak uznává, že to nezvlád a aby neztratil tvář, bere 110.

Poslední den jsem si v Bangkoku prohlížel baťoh, ptám se kolik stojí a prodavač tvrdí, že 1500B. Vím, že to je moc, takže díky a ahoj. Mladík mě přidržel za ruku, wait, wait, vzal kalkulačku a namačkal na ní 650. Tímhle mě dostal, tak rychle to většinou nefungovalo. Cena už je celkem OK, ale nejsem si jistý, jestli si chci bágl koupit, tak odcházím a v tu chvíli se na kalkulačce objeví 500. Škoda, že už jsem neměl dost peněz.

Jak bojuji s nekonečnem

Dnes jsem to zanalyzoval. Důvodem, proč nezvládám aktualizovat blog tak často, jak bych si přál, je nekonečno.
Když mám volný čas, tak v zásadě jsou dvě hlavní možnosti, jak jej využít.
1) učit se čínsky
2) psát blog

A obojí je možné dělat do nekonečna. Když se začnu připravovat na další den do školy odpoledne, můžu se učit třeba do půlnoci a pořád ještě nebudu vědět tolik, kolik bych si přál. Když skončím dříve, mohl bych psát blog, ale to už většinou nemám na psaní blogu ani pomyšlení, navíc je hrozně těžké skončit dříve. Můžu taky nejdřív psát blog. Ale to je pak najednou 10 večer a už se těžko stíhám úplně připravit do školy. A přednost mívá přecejen škola.
Takže milé nekonečno, aby jsi vědělo, kvůli tobě tady přispívám tak málo. Dobré alibi, že?