Nejlepší plavec Evropy

Kde v Holandsku parkují hromady jízdních kol, na Taiwanu parkují miliony skútrů. Veřejným tajemstvím totiž je, že Taiwanci jsou trošičku líní.

Když mi jednou popisovali cestu, dozvěděl jsem se, že mám jít nejdřív asi 200 metrů, pak zabočit a po 700 metrech budu tam. Když jsem pak po 20 metrech zabočil, necelých 100 metrů přede mnou bylo místo, které jsem hledal. Aby se Taiwanec dostal do bodu vzdáleného skutečných 700 metrů, potřebuje k tomu většinou taxíka, autobus nebo půjčovnu skútrů. V poslední době ale vláda velmi podporuje pohyb a v Taipeji vyrostlo hodně nových sportovišť a sympatické je, že je hojně využívají lidé každého věku. Volného času na sport mám dost a tak třebaže jsem plavec více duší než tělem, několikrát týdně protáhnu tělo ve vlnách.

5 věci, které dohromady trochu nehrají: 1) Taiwan je obklopen mořem ze všech stran, 2) většina Taiwanců neumí plavat a když tak nedobře, 3) pobyt na pláži je jednou z nejoblíbenějších aktivit 4) v moři jsou téměř výhradně surfaři a cizinci 5) v Taipeji je hodně plováren.

Bazén v naší škole je nejen mokrý, ale i pěkně mastný. Za hodně peněz mě ale čeká krytá vyhřívaná padesátka s vířivkami, saunou a unikátním pohyblivým dnem. Hydraulika by nepřekvapila nikoho nikde a mě by na high-tech Taiwanu nepřekvapilo asi už ani dno měnící hloubku pomocí magnetismu, přelévání tekutých krystalů, využívající atomové jádro nebo zužitkující přitažlivost měsíce. Ovšem sofistikovanost zdejšího řešení mě zarazila. Na části dna je totiž vedle sebe uloženo cosi, co vypadá jako skládací lavičky zahradní restaurace. Je to žlutohnědé barvy, takže čínští plavci ve žluté koupací čepicí zde dosahují takřka dokonalého maskování.

Během návštěvy plovárny se nevyhnete zvědavým pohledům Asiatů, kteří jakoby bělocha nikdy neviděli - Evropan jsem tady dnes večer jediný. Pod přísným dozorem několika desítek místních návštěvníků se vrhám do vody a dávám si pozor, abych evropské plavecké škole netrhnul ostudu, což dá plavci, jako jsem já, docela práci.

Za kolik uplavu stovku kraulem raději ani nevím a na 45. metru znaku už víc plovu než plavu. O to víc mě po dohmátnutí překvapí starší Taiwanec, který za mnou dobíhá a lámanou angličtinou volá: „Good, very good, you are the best swimmer!“ Zírám a rozhlížím se, abych věděl, s kým mluví. To už je u mě a s vytrvale obdivným usměvavým výrazem mi vysvětluje, že se chce naučit plavat znak jako to umím já. Evidentně nemá smysl jej odrazovat, tak mu zkouším poradit. Místo toho mě vybízí, abych si dal další bazén, ať může odkoukat můj „styl“. Zvykám si na roli celebrity, plavu tedy ještě kousek znak a vůbec se mi to nedaří. V půlce toho nechám, vykouknu z vody a zírám na pana Fanouška, který stojí opodál a mohutně tleská. Kouknu kolem, celý bazén kouká na mě, hrůzou se potápím. Když mi dojde vzduch, nezbývá než se vynořit. Zamávám tedy Fanouškovi „vesele“ na pozdrav a pokud možno s grácií plavu pryč nejlépe, jak to jen dovedu.

Až po chvíli mi dochází, že jsem se slávy možná zaleknul zbytečně a že mi snad i patří. No řekněte, kolik tady bylo dnes večer lepších evropských plavců? Třeba se mi příště podaří vychutnat si ten triumf naplno.