Thajská eskapáda. První část.

Letušky

„Porušením zákazu kouření pácháte trestný čin podle holandského práva,“ píšou na toaletách KLM. Že by to snad mohlo být podle jiného práva, vás při pohledu na palubní personál ani nenapadne. Po debatě na letišti o představě ideální letušky nám tady ukázali zcela jinou perspektivu. Ani štíhlé, ani mladé, zato usměvavé milé blonďaté selky, kterým chybí už jen tulipán ve vlasech, vědro s jogurtem v ruce, nápis Hollandia nad hlavou a větrný mlýn za zády. Do jihovýchodní Asie nás vrací ve 23:30 minutu po přistání hlášení posádky: venkovní teplota je 29°C.

Letiště

Suwarnabumi International Airport je největší asijské letiště, otevřené asi před 2 měsíci. Podle oficiálních údajů má jen samá nej, včetně nejvyšší řídící věže na světě. Podle mě je na něm zajímavá jedině napůl plátěná střecha, podle většiny ostatních na něm není zajímavé ani to.

Thajci, Thajky, Thajkonauti

Prvním dojmem Thajsko nezklamalo. V 1.00 v centru Bangkoku na ulici Kao San, kde nocuje většina cizinců, nás kromě šíleného horka čekal pohled na množství opilých cizinců zavěšených do thajských dívek. Některé z nich měly nápadně velké nohy. Kolik toho je potřeba vypít, aby vám nevadilo, že má holka ohryzek?

O pár dní později nás dostalo, když jsme viděli v metru silně namalovanou paní. Výrazná rtěnka, oční stíny, řasenka, make-up. To by bylo ještě ok, kdyby s ní ale necestoval stejně namalovaný asi osmiletý syn. S třpytkami ve vlasech vypadal ještě oslnivěji než jeho matka a my jsme nevěděli, jestli maminka jenom moc chtěla holčičku, nebo má chlapeček staršího bratra, kterému se chce podobat.

Thajky a Thajci jsou určitě hezčí, než Číňani a mají velmi bílé zuby. Pořád se usmívají a vypadají, že jsou ještě jakoby nezkažení civilizací a penězi. Mají oči, ve kterých je patrná opravdová radost ze života, ať už je, jaký je. Jenom z očí Thajek, které doprovázejí cizince, je velmi zřejmé, že štěstí ještě v životě nenašly.

Samozřejmě se najde i dost Thajců, kteří už poznali sílu peněz. A to si musíte pamatovat vždycky, když se ptáte na cestu, nebo vám někdo radí, třebaže jste se neptali. V žádném případě nikomu nevěřte, že jsou dnes Buddhovy narozeniny, takže památka, kam se chystáte, je zavřená, ale zato vás tenhle podnikavec může vzít na prohlídku daleko lepších míst. Za patřičný obnos.

Nazdar bazaar

První den začal jako všechny ostatní potom. Zatímco Naty, už sbalená, poposedává nervózně na posteli, chvátám ze všech sil, abychom stihli tak do patnácti minut vyrazit.

Čeká nás královský palác se smaragdovým Buddhou a ještě předtím lekce smlouvání, kterou nechtěně udělíme místnímu prodejci slunečních brýlí.

Jak jsme rychle zjistili, smlouvá se o všechno a cenu srazíte obvykle na polovinu, možná níže. Tak jsem si proti neskutečnému slunečnímu žáru za 250Bathů (cca 170 Kč) z původních 500B pořídil hezký tradiční slunečníček z papíru a dřeva, který jsem už druhý den zapomněl na sedadle autobusu. Chyběly už jen sluneční brýle, tak jsme smlouvali:

První cena 150. Navrhujeme 70:) a prodavač říká OK, ovšem jen do chvíle, než zjistil, že nemyslíme 170 (Jak blbí myslel, že jsme, nevíme. Spíše si už ale nepamatoval, na kolik první cenu nastřelil). Ve dvou s Naty vytváříme trochu nechtěně hrozný zmatek, kdy padá jedna cifra za druhou a každý mluvíme o něčem jiném. Říkám 110 a prodavač, který myslel, že kýve na 150, říká OK. Dávám mu 110 a brání se, ale pak uznává, že to nezvlád a aby neztratil tvář, bere 110.

Poslední den jsem si v Bangkoku prohlížel baťoh, ptám se kolik stojí a prodavač tvrdí, že 1500B. Vím, že to je moc, takže díky a ahoj. Mladík mě přidržel za ruku, wait, wait, vzal kalkulačku a namačkal na ní 650. Tímhle mě dostal, tak rychle to většinou nefungovalo. Cena už je celkem OK, ale nejsem si jistý, jestli si chci bágl koupit, tak odcházím a v tu chvíli se na kalkulačce objeví 500. Škoda, že už jsem neměl dost peněz.