Thajská eskapáda. Druhá část.

Závislost

Hned první dopoledne si kupujeme nejlepší Ananas (s velkým A), který jsme zatím jedli a je to první krůček k naší pozdější závislosti, které v nejtěžších chvílích padne za oběť několik kusů denně. Taky bez ovoce durian chytáme lehký třes. Na durian se můžete podívat tady. (najeďte na 12. minutu). Když vám spadne na hlavu, může vás zabít. A vzpomenete si, jak se teď, asi ne náhodou, jmenoval tajfun na Filipínách? Ano, Durian.

Foto: Žádné falešné soby, ale opravdový durian prodává tahle paní

Dvanácterák

Když tradiční masáž, tak v nejlepší thajské škole. Není nejlevnější, ale asi nabízejí něco navíc. Taky že jo, masér mi kolem pasu uvazuje tradiční kraťasy 12 prsty. Masáž opravdu stála zato a s bezduchým ohmatáváním, které jsme o týden později podstoupili přímo na pláži, neměla naštěstí nic společného.

Not spicy

Když si kupujeme na trhu oběd, máme lehkou obavu, že se posereme, ale zase se utěšujem, že jsme z Taiwanu zvyklí. Dobrý oběd se dá pořídit už za 20Kč, nesmíte se ale bát bakterií ani nalíčené thajkonautky s chlupatými mužnými lýtky. My jsme se nebáli a jedli výhradně na ulici. Jen jednou jsme oba hned po jídle vystartovali. Naštěstí jen do obchodu pro pivo, protože jídlo bylo neskutečně ostré. Neskutečně. Ale opravdu neskutečně, přitom prodavačka tvrdila:“Not spicy“. A jak se pak nasmála cizincům, co nic nevydrží, zatímco my se váleli v křečích.

Imunizovaní jsme zřejmě důkladně. Poslední den jsme přežili i maso zkažené chuti a že bychom si neměli dávat na ulici led, jsme si řekli s poledním douškem velkého kelímku ledové tříště. Jinak thajská kuchyně je vynikající, a to jsme ani nestihli vyzkoušet smažené broučky.

Tuk tuk

Dopravou všeho druhu jsme strávili fakt hodně času, ale v Thajsku je každá cesta zážitek. Tuk tuk je zhruba to, čemu se v Indii říká rikša a jejich řidiči nahánějí cizince jako splašení. Jsou vážně otravní a nesmíte jim příliš věřit. Ale i tady se najde poctivec...

Při hledání autobusu na nás pokřikoval řidič tuk-tuku, že nás vezme kamkoliv za 20B. Kamkoliv? OK, tedy na autobusák přes půl města. Řidič k našemu překvapení souhlasí, ale musí se s námi stavit na 10 min. do nového obchoďáku, kde dostane za naši návštěvu poukázku na benzín. Moc mu nevěříme, ale zase proč to nezkusit, kočičí zlato za 60 000 nám neprodají, když ty prachy ani nemáme. Za 5 minut se nám v hustém provozu podaří pouze obkroužit velký park, na jehož opačném konci jsme nastoupili. Ale náš řidič už zastavuje u kraje a vypíná motor. Moc se omlouvá, že nás na autobusák dovézt nemůže, protože v tak hustém provozu to za 20B prostě nejde. Ale támhle prý je zastávka autobusu, který nás tam doveze. Byla to zastávka, kterou jsme předtím hledali.

Plovoucí trh

Trhy začínají v 7 ráno a nejzajímavější byla cesta k nim po nábřeží kanálu. Děti se zrovna vypravují do školy, ženy perou venku prádlo a na trh se v úzkých loďkách sjíždějí ženy v tradičních kloboucích. Škoda, že zboží prodávají za ceny z hluboké turistické přítomnosti. Nejzajímavější, co jsme tady požili, byla Pepsi Cola v lahvi. Chutnala jako Tesco cola, protože láhev originální náplň už dlouho neviděla. A ve vodě jsme zahlédli, slovy Naty, kobru! Byla to velká ještěrka, ale tím si přece nemusíme ten krásný šok kazit.

Trhy na kolejích

Město Samut Songkram. Trh na kolejích. Každou půlhodinu stánky sbalí a hned po projetí vlaku rozloží zpátky. Železnice vede do Bangkoku , ale přes jednu z řek není most, takže v půlce cesty přejedete řeku přívozem a za řekou znovu nastoupíte do vlaku.