Thajská eskapáda. Třetí část.

Ayutthaya

Do 18. století hlavní město. A nádhera. Jeden tuk-tukář se vytasil s notýskem a nalistoval stránku, kde bylo česky: „Emet byl velmi hodný a spolehlivý, ukázal nám samá pěkná místa, bez jakýchkoliv problémů. Vřele doporučujeme. Petr a Janička, Frýdek-Místek.“

Ko Samet

Ostrov Samet dělí od Bangkoku asi 4 hodiny cesty busem a půl hodiny cesty lodí. Z průvodce jsme zjistili, které pláže jsou na ostrově pěkné a které jsou ty, kde si můžeme dovolit bydlet. Protože celý ostrov není vůbec dlouhý, rozhodli jsme se jít od jedné pláže k druhé až najdeme nejlepší poměr cena/liduprázdno. Z hlavní cesty jsme to vzali okamžitě k pobřeží, prošli kolem škaredých drahých bungalovů, luxusního střediska pro německé peněženky a když se kolem moře už dále jít nedalo, přešli jsme pár desítek metrů vnitrozemím na druhou stranu na dlouhou pláž, která byla krásná, ale trochu přelidněná.

Trochu ztraceni, usmlouvali jsme cenu za bungalov a chtěli se podívat ještě jinam. Ukázali jsme ženské na recepci mapu a ona nás poslala zpátky směrem, ze kterého jsme zrovna přišli. Teď jsme byli ztraceni ještě víc a nakonec je to můj blog, tak si to můžu napsat:) já jsem tvrdil, že nám ta ženská kecá a že jsme právě byli na pláži, ke které jsme si mysleli, že se právě teď prodíráme houští.

Ale co naplat, šli jsme směrem, kterým nás ženská poslala, po pobřeží, mezi mravenci (uznávám, byl jsem to já, kdo řval, že mu lezou po noze termiti- ale fakt velcí!:) a vůbec nešli setřást, naštěstí byli jen 4:) ) později po šikmých skalách, s baťohy, v 50°C, já s opalovacím krémem v jedné ruce a flaškou vody v druhé, prostě paráda. Po nějaké době jsme konečně za skalami uviděli krásnou dlouhou pláž, jen na ní zase bylo trochu moc lidí. Ještě asi 200 metrů po skalách a zpocení jsme došli až k prvním bungalovům na okraji pláže. Říkám si, že se mi tohle místo líbí trochu víc, než to předtím, Naty se víc líbilo tamto. Ptám se recepční, za kolik mají bungalov, ale něco tady nehraje. Nastává chvíle nechápavého mlčení. Recepční je celá nesvá a vůbec neví co odpovědět. Je to totiž stejná recepční, která nás snad před hodinou poslala na špatnou stranu a díky které jsme si jen zbytečně obešli opuštěný výběžek ostrova.

Po dalších dvou třech hodinkách putování dále po ostrově a plážích jsme se vrátili opět na tohle místo a konečně se ubytovali za velkého zájmu místních, kteří ještě takové blázny neviděli. Tak začaly 3 dny nicnedělání na ostrově, zhruba 5000 leteckých mil od Česka. Jdu se poprvé vykoupat a v moři postávají pán s paní, jinak nikde nikdo, no ano, byli to Češi. Ale celkem milí.

Třetího dne jsme si půjčili motorku abychom se podívali taky na druhý konec ostrova a dost nás překvapilo, že nám dávají poloterénního skútra s poloautomatickou převodovkou, protože jsme se prostě chtěli jen dopravit na jinou pláž, žádnou divokou jízdu jsme neplánovali. Naplánovali, ale zažili, co vypadalo na mapě jako asfaltka, bylo nesjízdné snad i pro tank a 5 kilometrů na jih jsme jeli přes hodinu. Tedy já jsem jel, Naty musela kopce chudinka vyšlápnout, protože to s námi dvěmi prostě nevyjelo, často jsme šli vedle motorky oba. Jako ne že bych se nebál, občas to ve výmolech slušně házelo, ale zato jsme se díky tomu podívali na jednu nádhernou liduprázdnou pláž, takže to celkem stálo zato.

Bye

Ještě před ranní tříhodinovou cestou na letiště a ještě předtím, než se nám v duchu všech předchozích blamáží v pokoji rozpadla postel, vrátili jsme se na poslední večer znovu do Bangkoku, abychom se podívali do uliček červených luceren. Já jsem si to představoval o dost jinak. Především jsem si myslel, že holky v těch klubech budou pěkné. Tak to nebyly. A pak mě dostalo, že kolem nás pobíhali pořád naháněči do klubů a máchali nám před nosem nabídkou vyvedenou na způsob jídelního lístku. A víc na tom zajímavého nebylo, nebo to sem nejde napsat..