Hooray Taipei: Kacířské zápisky

Google
 
Web hooraytaipei.blogspot.com

neděle, prosince 31, 2006

Poslední fotky z Thajska

Thajci svého krále opravdu milují. Lásku dávají najevo nejen tak, že si spontánně vylepují jeho fotografie doma, v obchodech, v autobusech a dalších všemožných místech. Nejpopulárnějším oblečením, které má na sobě asi polovina Thajců, jsou žlutá trička s královským emblémem. První fotka s jejich bohatou nabídkou je z Tesca, reklama na druhé fotce láká k nákupu v jednom z fancy nákupních domů v Bangkoku. Ze stejného místa je i zimní aranžmá. Nutno podotknout, že fotka je pořízena na konci listopadu, tedy v období v Thajsku nejchladnějším, kdy venkovní teplota je o půlnoci asi 28°C. Žába byla naším pravidelným návštěvníkem v koupelně bungalovu.












Ayutthaya













Ko Samet




















Thajská eskapáda. Třetí část.

Ayutthaya

Do 18. století hlavní město. A nádhera. Jeden tuk-tukář se vytasil s notýskem a nalistoval stránku, kde bylo česky: „Emet byl velmi hodný a spolehlivý, ukázal nám samá pěkná místa, bez jakýchkoliv problémů. Vřele doporučujeme. Petr a Janička, Frýdek-Místek.“


Ko Samet

Ostrov Samet dělí od Bangkoku asi 4 hodiny cesty busem a půl hodiny cesty lodí. Z průvodce jsme zjistili, které pláže jsou na ostrově pěkné a které jsou ty, kde si můžeme dovolit bydlet. Protože celý ostrov není vůbec dlouhý, rozhodli jsme se jít od jedné pláže k druhé až najdeme nejlepší poměr cena/liduprázdno. Z hlavní cesty jsme to vzali okamžitě k pobřeží, prošli kolem škaredých drahých bungalovů, luxusního střediska pro německé peněženky a když se kolem moře už dále jít nedalo, přešli jsme pár desítek metrů vnitrozemím na druhou stranu na dlouhou pláž, která byla krásná, ale trochu přelidněná.

Trochu ztraceni, usmlouvali jsme cenu za bungalov a chtěli se podívat ještě jinam. Ukázali jsme ženské na recepci mapu a ona nás poslala zpátky směrem, ze kterého jsme zrovna přišli. Teď jsme byli ztraceni ještě víc a nakonec je to můj blog, tak si to můžu napsat:) já jsem tvrdil, že nám ta ženská kecá a že jsme právě byli na pláži, ke které jsme si mysleli, že se právě teď prodíráme houští.

Ale co naplat, šli jsme směrem, kterým nás ženská poslala, po pobřeží, mezi mravenci (uznávám, byl jsem to já, kdo řval, že mu lezou po noze termiti- ale fakt velcí!:) a vůbec nešli setřást, naštěstí byli jen 4:) ) později po šikmých skalách, s baťohy, v 50°C, já s opalovacím krémem v jedné ruce a flaškou vody v druhé, prostě paráda. Po nějaké době jsme konečně za skalami uviděli krásnou dlouhou pláž, jen na ní zase bylo trochu moc lidí. Ještě asi 200 metrů po skalách a zpocení jsme došli až k prvním bungalovům na okraji pláže. Říkám si, že se mi tohle místo líbí trochu víc, než to předtím, Naty se víc líbilo tamto. Ptám se recepční, za kolik mají bungalov, ale něco tady nehraje. Nastává chvíle nechápavého mlčení. Recepční je celá nesvá a vůbec neví co odpovědět. Je to totiž stejná recepční, která nás snad před hodinou poslala na špatnou stranu a díky které jsme si jen zbytečně obešli opuštěný výběžek ostrova.

Po dalších dvou třech hodinkách putování dále po ostrově a plážích jsme se vrátili opět na tohle místo a konečně se ubytovali za velkého zájmu místních, kteří ještě takové blázny neviděli. Tak začaly 3 dny nicnedělání na ostrově, zhruba 5000 leteckých mil od Česka. Jdu se poprvé vykoupat a v moři postávají pán s paní, jinak nikde nikdo, no ano, byli to Češi. Ale celkem milí.

Třetího dne jsme si půjčili motorku abychom se podívali taky na druhý konec ostrova a dost nás překvapilo, že nám dávají poloterénního skútra s poloautomatickou převodovkou, protože jsme se prostě chtěli jen dopravit na jinou pláž, žádnou divokou jízdu jsme neplánovali. Naplánovali, ale zažili, co vypadalo na mapě jako asfaltka, bylo nesjízdné snad i pro tank a 5 kilometrů na jih jsme jeli přes hodinu. Tedy já jsem jel, Naty musela kopce chudinka vyšlápnout, protože to s námi dvěmi prostě nevyjelo, často jsme šli vedle motorky oba. Jako ne že bych se nebál, občas to ve výmolech slušně házelo, ale zato jsme se díky tomu podívali na jednu nádhernou liduprázdnou pláž, takže to celkem stálo zato.

Bye

Ještě před ranní tříhodinovou cestou na letiště a ještě předtím, než se nám v duchu všech předchozích blamáží v pokoji rozpadla postel, vrátili jsme se na poslední večer znovu do Bangkoku, abychom se podívali do uliček červených luceren. Já jsem si to představoval o dost jinak. Především jsem si myslel, že holky v těch klubech budou pěkné. Tak to nebyly. A pak mě dostalo, že kolem nás pobíhali pořád naháněči do klubů a máchali nám před nosem nabídkou vyvedenou na způsob jídelního lístku. A víc na tom zajímavého nebylo, nebo to sem nejde napsat..

pondělí, prosince 11, 2006

Falešné Vánoce

Pro konzumní Taiwance jsou Vánoce jako dělané. Přestože nemají páru, o čem to je, jde o skvělou příležitost nakoupit další hromady kýče a vyzdobit jimi, co se jen dá. V obchodech vyhrávají americké koledy v nejperverznějších konzumních provedeních. A nechybějí ani falešní sobi.

neděle, prosince 10, 2006

Video z trhu na kolejích
V lepší kvalitě a formátu se mi to sem dát nepovedlo. Když nakloníte hlavu doleva a pořádně zaostříte, uvidíte pohled z jedoucího vlaku na prodavače, kteří se nemohou dočkat, až vlak přejede a znovu si rozloží stánky na koleje (viz předchozí fotky). Kam se hrabou České dráhy s projekty Živá nádraží. V thajském Samut Songkram vznikla u nádraží nákupní zóna a ani na to nebylo potřeba žádných rekonstrukcí:)


Fotky k předchozímu příspěvku

Dopravní prostředky










Plovoucí trhy
















Trh na kolejích








Účastníci zájezdu