Z místního tisku: 30% of schools still restrict their students' hairstyle ... Traditionally, high schools in Taiwan have prohibited students from having long hair, with boys required to keep the length of their hair no longer than 3 cm from the scalp and girls no longer than 1 cm below the earlobe. Also, students were not allowed to perm or dye their hair, or use hair gel.
Ko Huei-chen, an official of the MOE's Student Affairs Committee, said that before the ministry made the announcement, only 48 junior high schools and 25 senior high schools had no restrictions on students' hairdos.However, more schools have lifted these restrictions over the past year, Ko said. ... Of the 128 senior high schools and senior vocational schools that maintain such restrictions, only five punish students for hairstyle violations, Ko said. ... China Post, 16.9.2006
Pokud jste řekli za E, tak už jste buď byli v Asii nebo nemáte odhad na věk:) Ale opravdu, trebaže vypadají na 16, je jim 23 a 21 let. Nejsou výjimkou, většina lidí se tady zdá být evropskému oku mladší, než ve skutečnosti jsou. Tihle 2 studují medicínu na vojenské škole a kdyby byla válka, ten, který je na fotce vpravo, by musel narukovat. No umíte si ho představit třeba ve stíhačce nebo za kulometem?
Kde v Holandsku parkují hromady jízdních kol, na Taiwanu parkují miliony skútrů. Veřejným tajemstvím totiž je, že Taiwanci jsou trošičku líní.
Když mi jednou popisovali cestu, dozvěděl jsem se, že mám jít nejdřív asi 200 metrů, pak zabočit a po 700 metrech budu tam. Když jsem pak po 20 metrech zabočil, necelých 100 metrů přede mnou bylo místo, které jsem hledal. Aby se Taiwanec dostal do bodu vzdáleného skutečných 700 metrů, potřebuje k tomu většinou taxíka, autobus nebo půjčovnu skútrů. V poslední době ale vláda velmi podporuje pohyb a v Taipeji vyrostlo hodně nových sportovišť a sympatické je, že je hojně využívají lidé každého věku. Volného času na sport mám dost a tak třebaže jsem plavec více duší než tělem, několikrát týdně protáhnu tělo ve vlnách.
5 věci, které dohromady trochu nehrají: 1) Taiwan je obklopen mořem ze všech stran, 2) většina Taiwanců neumí plavat a když tak nedobře, 3) pobyt na pláži je jednou z nejoblíbenějších aktivit 4) v moři jsou téměř výhradně surfaři a cizinci 5) v Taipeji je hodně plováren.
Bazén v naší škole je nejen mokrý, ale i pěkně mastný. Za hodně peněz mě ale čeká krytá vyhřívaná padesátka s vířivkami, saunou a unikátním pohyblivým dnem. Hydraulika by nepřekvapila nikoho nikde a mě by na high-tech Taiwanu nepřekvapilo asi už ani dno měnící hloubku pomocí magnetismu, přelévání tekutých krystalů, využívající atomové jádro nebo zužitkující přitažlivost měsíce. Ovšem sofistikovanost zdejšího řešení mě zarazila. Na části dna je totiž vedle sebe uloženo cosi, co vypadá jako skládací lavičky zahradní restaurace. Je to žlutohnědé barvy, takže čínští plavci ve žluté koupací čepicí zde dosahují takřka dokonalého maskování.
Během návštěvy plovárny se nevyhnete zvědavým pohledům Asiatů, kteří jakoby bělocha nikdy neviděli - Evropan jsem tady dnes večer jediný. Pod přísným dozorem několika desítek místních návštěvníků se vrhám do vody a dávám si pozor, abych evropské plavecké škole netrhnul ostudu, což dá plavci, jako jsem já, docela práci.
Za kolik uplavu stovku kraulem raději ani nevím a na 45. metru znaku už víc plovu než plavu. O to víc mě po dohmátnutí překvapí starší Taiwanec, který za mnou dobíhá a lámanou angličtinou volá: „Good, very good, you are the best swimmer!“ Zírám a rozhlížím se, abych věděl, s kým mluví. To už je u mě a s vytrvale obdivným usměvavým výrazem mi vysvětluje, že se chce naučit plavat znak jako to umím já. Evidentně nemá smysl jej odrazovat, tak mu zkouším poradit. Místo toho mě vybízí, abych si dal další bazén, ať může odkoukat můj „styl“. Zvykám si na roli celebrity, plavu tedy ještě kousek znak a vůbec se mi to nedaří. V půlce toho nechám, vykouknu z vody a zírám na pana Fanouška, který stojí opodál a mohutně tleská. Kouknu kolem, celý bazén kouká na mě, hrůzou se potápím. Když mi dojde vzduch, nezbývá než se vynořit. Zamávám tedy Fanouškovi „vesele“ na pozdrav a pokud možno s grácií plavu pryč nejlépe, jak to jen dovedu.
Až po chvíli mi dochází, že jsem se slávy možná zaleknul zbytečně a že mi snad i patří. No řekněte, kolik tady bylo dnes večer lepších evropských plavců? Třeba se mi příště podaří vychutnat si ten triumf naplno.
"Farmář je lepší než politik, protože pracuje pro ostatní, zatímco politik se stará jen sám o sebe." Su Tseng-chang, premiér Taiwanu, při akci na podporu konzumace kvalitní rýže. Taipei Times, 24.9.2006
V polospánku polosnu ležím v posteli, která se najednou začala houpat. Chvíli trvá, než zjistím, že se mi netočí jenom hlava, ale všechno kolem. Takový pocit to byl, jako když jste na loďce, kterou najednou rozhoupou vlny. Kdybych věděl od začátku, že to dobře dopadne, mohl bych si to více užít, takhle z toho byl jen rozhoupaný žaludek.
Podle oficiálních informací zemětřesení začalo ve 22:46 s epicentrem v oceánu asi 200 km od Taipeje, trvalo 1 minutu a mělo sílu 5,9 Richterovy škály.
Přivřete oči a představte si, že vcházíte do koupelny, kde se před chvílí někdo dlouze sprchoval. Zamžouráte očima, abyste lépe viděli skrz lehký opar. Dýcháte horký vlhký vzduch. Jste celí orosení a pokusíte se otřít kapičky z těla ručníkem. Jenže kůže zůstává mokrá a tričko se vám lepí na tělo. Hotovo? Vítejte na Taiwanu!
Když si přečtete „75% vlhkost vzduchu“, ještě to tak zle nevypadá. Teprve když vyjdete před letištní halu, poznáte, o jaké vjemy vás vaše dosavadní středoevropská fantazie připravila. 40 kilometrová cesta klimatizovaným busem z Chan-Kaj Šek International airport do centra Taipeie je vhodnou a poslední příležitostí zamyslet se, jestli by nestálo za úvahu, ještě to obrátit.
For your reference only
Nestálo. Už jen proto, že na 10-proudé dálnici by to znamenalo sebevraždu. Proti nedělnímu taipeiskému provozu vypadá pražská dopravní špička asi jako dopravní hřiště. For your reference only jsou silniční pravidla, maximální rychlost, červená na semaforech, jízdní pruhy či dráhy v bazénu. Přecházení po přechodu se stává slušným adrenalinovým zážitkem, a to i když jdete na zelenou, protože v kterémkoliv okamžiku se může odkudkoliv přiřítit jízdní kolo, skútr nebo autobus. Zavedení přednosti chodců na přechodu by tady nejspíše znamenalo zmenšení populace tak o 20%.
Podle neověřených, zato snadno uvěřitelných, informací má 22 000 000 Taiwanců asi 11 000 000 skútrů. Téměř všechny jsou dvoumístné, takže v jednom okamžiku by na nich mohli sedět všichni a v dopravní špičce to podle toho vypadá. A je to tak skvělé: Skútr projede téměř všude a téměř všude vás může přejet. Na skútru se dá jet v každém počasí v jakémkoliv oblečení, v pláštěnce i s deštníkem, v obleku i montérkách, v bílém plášti, s ústní rouškou či bez. A skútr uveze cokoliv – dítě, psa, 2 děti, 2 psy, 2 psy a dítě, 2 děti a psa...
obr: Taipeiská doprava
Po internetu koluje historka se sklenicí, do které postupně přidáváte oblázky atd... Pokud pointu neznáte, koukněte třeba sem.
Doprava v Taipeji je na tom podobně. Vezmete auta, ale vidíte, že mezi nimi zbývá místo. Tak přidáte miliony skútrů, abyste místo zaplnili. Je to sice chaos, ale pořád ještě zbývá dost prostoru, a tak jej vyplníte
chodci. To už je docela solidní zmatek, co říkáte? A co z toho nyní vyplývá? Do tohoto zmatku totiž vždycky ještě může začít pršet, aby to teprve stálo zato.
Video: Taipeiské křižovatky Běžný den, křižovatka v centru mimo dopravní špičku. Na konci videa si všimněte cyklisty v pravé části obrazovky. Na natočení takové situace si musíte počkat asi ... 30 vteřin.
Cyklista přežil. Na YouTube jsem našel video, které opět neukazuje nijak výjímečnou situaci:
(vlevo) Zelení panáčci na semaforu jsou dokonalí. Jsou animovaní a číslice ukazují, jak dlouho ještě bude panáček pochodovat.
(vpravo) V koloně svatebčanů nesmí chybět ani zdobený náklaďák s vesele vyhrávající kapelou na korbě.
Periferním viděním
Přestože je Taipei neuvěřitelně uspěchané město, spěchá se v něm obtížně. Nejrychlejší je metro, následuje skútr, auto a autobus. Třebaže chodců se dopravní zácpa netýká, nemají vyhráno.
Snad za to mohou šikmé oči, snad duchovno, ale v každém případě ještě nebyl den, abych se vyhnul úvaze o periferním vidění Taiwanců. To si takhle někam spěcháte a před vámi se, dnes už po několikáté, šourá kdosi středem chodníku. Dělá to tak dovedně, že ačkoliv by se sem vešlo malé auto, obejít ho nelze. A neuhne vám. Přijdete k němu tak, že mu téměř dýcháte do ucha (při průměrné výšce Taiwanců spíše na hlavu), nyní jste téměř z boku, takže už vás prostě musí vidět nebo alespoň cítit vaší přítomnost! A neuhne a naprostá bezmoc je pocit, který prožíváte celým tělem.
Prý existuje studie, podle které běloši vnímají objekty, zatímco Asiaté vnímají prostor mezi nimi. Snažím se stát prostorem mezi objekty, abych byl vidět, ale zatím se to příliš nedaří. Až to budu umět, dám vám vědět.
