Humr

Dobře naladěn, pečlivě nabalen, naočkován, vybaven vitaminy, aspirinem a Tamiflu, čekám ve Vídni na check-in. Povolených 20 kg nenechává prostor štangli uherského salámu ani dalším nezbytnostem- za kilo nadváhy se platí asi 130€, takže pokud s sebou zrovna nevezete kilového humra, nemá to smysl. 130€ je asi 20% ceny letenky economy class, takže s 6 a více kily nadváhy se vám už vyplatí koupit samostatnou letenku a humry posadit vedle sebe. Obava nad velikostí sedadel, pro které je optimum 6 humrů, na sebe nenechává čekat.

Uff, 21 kg na check-inu nějak prošlo a teď se stejně těžkým příručním zavazadlem hurá k letadlům. Když se na ploše objevuje zelenobílý airbus taiwanských EVA Air, nechápu, jak se do něj může vejít 250 lidí. Když jsem o hodinu později již uvnitř, stále nechápu, jak se do něj může vejít 250 lidí.

Nakonec jsou sedadla na turistickou třídu hodně pohodlná a display před každým sedadlem nabízí pro všechny dostatek zábavy. Nejlepším filmem z celého letu byla nepochybně bezpečnostní instruktáž. Příjemný hlas z reproduktorů podkreslený hudbou je doprovázen tak povedeným videem, že se nasazování kyslíkové masky téměř nemůžu dočkat.

Hladký start, přichází armáda modelek letušek a bezchybný servis, který předčil všechna očekávání. Chyběl jen humr. S letuškami přichází nepochopitelně i snížení teploty klimatizace asi na 16° C, a tak vibruje letadlo v rytmu chvějících se pasažérů až do Taipeie.

Hooray Taipei!

Když byli Portugalci poprvé na Taiwanu, tolik se jim tady líbilo, že jej pojmenovali Ila Formosa – překrásný ostrov. O 462 let později jsem přijel na Taiwan já. Čeká mě tady rok studia čínštiny a tak doufám, že to hlavní se za tu dobu nezměnilo.

Co jste o Taiwanu možná nevěděli

Nevím jak vy, ale z hodin středoškolského dějepisu jsem odešel s dojmem (a to jsem dával pozor), že v Číně se po 2. světové válce pohádali zlý Mao-Ce-Tung a hodný stařík Čankajšek, kterého pak vyhnal Mao na Taiwan. To bylo ale překvapení, když jsem zjistil, že ani Čankajšek nebyl žádný děda mráz, ale diktátor s pevnou rukou. Byť byl od 60. let ekonomicky svobodný, k úplné demokracii se začal Taiwan ubírat prakticky až v 90. letech a Čankajškův Kuomintang zůstal u moci až do roku 2000.

Taiwan je seizmicky jedním z nejaktivnějších území světa. Prý jej postihne asi 18 000 zemětřesení ročně ovšem POUZE 1000 z nich člověk vnímá... No, to jsou tak 3 za den. Před odletem jsem si představoval, že by se to dalo využít jako přírodní hodiny: 1. otřes – budíček, 2. – máme padla, 3. šup do postele. Ale prý můžeme být klidní, protože opravdu ničivé zemětřesení přichází JEN jednou ročně.

Další legrací, které se při ročním pobytu těžko vyhnete, jsou tajfuny. Každý rok tady mají 4 a jejich sezona končí s létem. Loni byli všichni vyvedeni z míry, když tu ještě na konci září řádil pátý. Tak nevím co dělali letos, protože zatím jich prý měli 8.

A to jsou informace, které zjistíte 3 dny po zaplacení letenky.

Stipendia a kde se tady berou Češi

Stipendia uděluje každoročně taiwanské ministerstvo školství tisícovkám studentů z celého světa, kteří mohou strávit až několik let studiem čínštiny v jazykových centrech a/nebo studiem na univerzitách. Stýpko je štědré a mělo by stačit k pokrytí životních nákladů i školného. Letos jej získalo 15 Čechů včetně mě. Další desítky našich studentů sem ročně přijíždějí v rámci různých univerzitních programů. Podle informací České ekonomické a kulturní kanceláře jsou to až na výjímky také jediní Češi, kteří na Taiwanu pobývají.